Doporučil bych zkusit nějakou alternativní školu (např. Waldorfskou školu), tam by se takové dítě mělo cítit naprosto normálně a mohlo rozvíjet své schopnosti (např. umělecké nadání). Ale osobní zkušenosti s tím nemám, je to pouze nápad.

Waldorfská škola mne také napadla, ale většina lidí, včetně psycholožky té dívky, ji spíše zamítá. I tak moc díky za názor! 

Heleno, skvělý článek a pro mne zrovna velmi aktuální. V naší variantě zvolen přechod z jazykovky (zrychlená výuka, 30 žáků) na normální jednoročníkovou ZŠ (18 žáků). Na chvostu nelze být pořád, a nejhorší je, když to dítě přijme jako neměnný fakt - jsem hloupý, nejmenší, kluci mají právo mne bít ... takže sice pět minut po dvanácté, ale přece. Taky chceme být jednou nej! Držím vaší kamarádce palce ať se dobře rozhodne. Ono takové to "Ale hlavně ať je zdravej!" má v tomhle případě skutečnou váhu. Díky! 

Díky moc, Milane!

To je zapeklitá situace. Nižší IQ samo o sobě tak velký problém být nemusí, důležité je, jak sama píšete, aby z ní byl hodný člověk, kterého baví jeho práce. Klidně to může být třeba pekařina nebo cokoli jiného, nač stačí. Problém je, podle mého názoru, právě v tom prostředí zvláštních škol, kde se díte snadno, obecně řečeno "zkazí."

Domácí vzdělávání nevím, snad ano, ale tam by asi bylo potřeba ohlídat, aby dítě nebylo příliš izolované od svých vrstevníků a jejich společnost mu vynahrazovat například různými kroužky.

Napadá mě však ještě jedna možnost. Požadavky nejsou na všech školách stejné, přístup učitelů a prostředí též ne. Zkusit tedy najít méně náročnou školu s pokud možno co "nejvlídnějším" přístupem, a tam se pokusit dítko dostat. Předem se to samozřejmě nedá přesně odhadnout, je to vždy tak trochu sázka, ale za snahu to stojí.

A hlavně se nebát ve škole říct, že dítě je takové a makové, a tudíž potřebuje určité úlevy. Normálně uvažující kantoři to obvykle respektují.

Jinak karma a poděkování za článek, o těchto věcech je třeba psát.

A já děkuji Vám, Jane! Uvažuji o tom problému velmi podobně jako Vy.

Co dodat, když už Karel všechno řekl:) Záleží na konkrétním dítěti a taky na tom, jak moc zvládala a nezvládala byť jako horší žák normální školu doteďka, jak moc zapadala do kolektivu a tak.... Jo a asi bych zkusila ještě rozhodně zopakovat vyšetření - pro jistotu.

Díky Adél, vyšetření zopakované je :)

Tohle hrozně, ale hrozně moc záleží na dítěti...ale ne na nějakém IQ, ale na povaze a charakteru :) Pokud jde o "silnou" osobnost, klidně nechat na klasické škole na chvostě, ona se s tím srovná, najde si svou cestu a pomůže jí necítit se "hloupá", byť se čtyřkami a pětkami :) Ale slabší osobnost to může porazit, znechutit a může se opravdu cítit lépe na škole zvláštní, jak už tu zaznělo... rodiče s odborníkem by měli být schopni odhadnout, jaké konkrétní dítě je...ono prostě může být někdy lepší prolézt základku s odřenýma ušima :) Imho...

Díky za názor, Karle!

Osobní zkušenost s tímsice nemám, ale myslím si, že pro každého je lepší být rovnocenným členemskupiny, než se s vypětím všech sil trápit na chvostu nebo dokonce vědět,že úkoly za něj dělají rodiče. Škola by přece měla učit a ne jen sledovat výsledky, ať už jich bylo dosaženo vlastním nebo cizím úsilím.

Výsledky testu IQ podle mého názoru ukazujíjenom to, jak dotyčný člověk dokáže řešit testy IQ, ale skutečná hodnota člověkaje někde jinde. A určitě ji neměřím ani tím, jakou má za sebou školu.

Díky, Emrichu! Souhlasím s Vámi v podstatě ve všem. Být rovnocenným členem skupiny a mít možnost vynikat považuji za velmi důležité, jen mám bohužel tu zkušenost, že tzv. praktické školy často v dětech nejenže nejsou schopny rozvíjet jejich jedinečnost, ale často ji dokonce potlačí. Proto mne napadla spíš škola speciální, kde se učitelé snaží cíleně rozvíjet v dítěti jejich talenty. 

Vím, že řada dětí s nižším IQ je manuálně velmi zručná, některé zase vynikají v jednom konkrétním oboru... Třeba se už i na těch praktických školách přístup pedagogů změnil... Doufám!

Dcera chodí od 2 třídy do speciální třídy,kde je 13 dětí,v první třídě jsem poznala,že ve třídě s mnoha dětmi to nezvládá,trápily jsme se obě.Právě vyšla devítku a je přijata na obor s výučním listem s průměrem 1.5.Do třídy s ní chodí různí žáci,tmavé pleti,bílé pleti a nikdy nebyl problém.Dcera má ambice od 6 třídy,chtěla na kuchařku a dostala se tam,dál vše ukáže čas.Doufám,že se nám to povede jak tady píše pan Chovanec.Rodiče mě vyčítali,že jsem jí tam dala,že se to sní potáhne ta škatulka,ale ten kdo to nezažil neví jaká je to dřina a velice náročné se po škole ještě s dítětem učit další 2 až 3 hodiny.Protože mu musím vytvořit jiný systém učení a vlastně všechno učit doma.Jsou matky,které za tyto děti dělají úkoly a vše mu vypracují jenom aby nespadl do kolonky.Pokud dítě ambice má a je k tomu vedeno,spíš k zodpovědnosti,tak to někam dotáhne.Dcera se hodně uklidnila co začala chodit do jiné školy,jsou úžasný kolektiv.Mnoho rodičů si plní své ambice a dávají děti na školy na které nemají,ale i člověk nižším IQ může vytvářet žít spokojený život a najít si uplatnění,kde bude spokojený.Moje ambice jsou zatím takové aby dcera dostudovala učňovský obor a dál se uvidí a jíst musí i prezident a vařit se bude za každého režimu a pokud ona bude chtít najde si místo v životě.

Regino, děkuji Vám za Váš názor! Spousta myšlenek se mi do blogu nevešla, už takto je velmi dlouhý, tak vlastně i díky za doplnění :) Ano, mnoho rodičů si plní své ambice a dává děti na školy, na které nemají - i já to považuji za zbytečné trápení, které často vede k potlačení jakékoli další snahy dítěte něco dosáhnout. A souhlasím i s tím, že i člověk s nižším IQ může  žít spokojený život a najít si uplatnění,kde bude spokojený.  

Vám přeji hodně štěstí!

Já bych před tak zásadním krokem pro dítě určitě navštívila ještě jiné psychologické pracoviště, abych měla srovnání, resp.jistotu, že je to tak opravdu. Není psycholog jako psycholog- mám vlastní zkušenost. Včera jsem zrovna ráno poslouchala prof.Hoschla, který říkal, že IQ je orientační z hlediska komplexní kvality člověka, ale větší roli hraje emoční a sociální inteligence. IQ = výjimečnost v úzké odbornosti, resp.dovednosti.

Zdravím Marie, návštěva jiného psychologa proběhla, ale bohužel se o omyl nejedná. Ano emoční a sociální inteligence je skutečně velmi důležitá, dnes i řada zaměstnavatelů dává přednost uchazeči, který má sice o několik málo bodů nižší IQ než jiný, ale zato má výrazně vyšší EQ.  Ale právě ta emoční a sociální inteligence se do značné míry utváří prostředím... Já jsem na zvláštní škole působila ráda, bavila mne bezprostřednost a přímočarost těch dětí, ale také si pamatuji, že ambice byly u naprosté většiny z nich skoro nulové, obvykle to prostředí stáhlo i tz silnější jedince...

Určitou zkušenost mám, ale šlo o jiný handicap. Dítě jsme do speciální školy dali až v 6. třídě a dodnes nás mrzí, že jsme to neudělali o pár let dříve, protože jeho vztah ke škole se změnil jak mávnutím proutku. A místo aby z něj byl na základce čtyřkař, věčně otrávený, věčně posmívaný, přiřazovaný automaticky k lemplům, dokázal mít najednou dobré známky, do školy přestal chodit s nechutí a nakonec i zvládl udělat si po vyučení maturitu v oboru. Ve speciální škole jich bylo ve třídě 11 a měli speciální pomůcky - bylo to najednou něco úplně jiného.

Díky za Vaše informace! Jsem ráda, že jsou pozitivní, ten počet dětí je v každém případě velmi důležitý a určitě i ten pocit úspěšnosti.