Předvánoční chandra

20. 12. 2014 16:32:09
Poslední dva měsíce v mém životě byly skutečně hektické. Nebo spíš neskutečně. Zkrátka a dobře, hrábla jsem si až na samé dno svých sil. Ačkoli... Pokud je pravda, že v momentě, když se člověk domnívá, že už opravdu nemůže, je teprve ve dvou třetinách svých sil, pak ty tři hodiny spánku denně byly vlastně zbytečné.

Uznávám, že v uranových dolech jsem nemakala, ba ani fůru uhlí jsem neskládala, zato mé mozkové závity a nervová soustava byly roztočeny do takových obrátek, že je mé tělo přes veškerou snahu nestíhalo. Přepínala jsem rychlostí světla mezi vzděláváním vysokoškoláků, vzděláváním zaměstnaných dospělých lidí včetně seniorů a vyučováním dětí na základní škole. Stejnou rychlostí jsem přepínala mezi psychologií, sociologií, filozofií, finanční gramotnosti, českým jazykem, občanskou výchovou... Do toho jsem napsala pár článků podle zadání, překládala a dělala korektury textů s termínem „včera bylo pozdě“.

Mozek tedy poslušně přepínal, ovšem tělo občas odmítlo reagovat na impuls jím vyslaný. Tak například moje zápěstí skončilo s pohmožděninami, když má ruka i přes hlasité zvolání jednoho z žáků „Uhni, vole!“ setrvala na futrech a nechala se tak přibouchnout do dveří. Když jsem později nestačila uhnout před do hvězdy se vyšvihnuvší nohou své dcerky, skončila jsem se zlomeninou nosní přepážky na pohotovosti, kde lékařka pojala podezření, že se jedná o domácí násilí, a snažila se mne přesvědčit k podání trestního oznámení. (Když jsem totiž pohotovost navštívila naposledy, bylo to s otřesem mozku, který jsem si přivodila při nevinném „berany, berany, duc“ se svou tvrdohlavou dcerou.)

V těchto dvou měsících, kdy jsem slušně řečeno padala vyčerpáním na ústa, jsem v sobě objevila některé své stinné stránky. Vždycky jsem se totiž považovala za zcela nekonfliktního tvora, kterého do vrtule dokážou vytočit pouze vlastní děti. Zjistila jsem, že jsem nejspíš dospěla do věku, kdy už mne bez větší námahy vytočí i dítko, které se mnou není nikterak pokrevně spojeno. Také jsem přišla na to, že já, jež jsem ve svém životě k násilí sáhla dosud pouze jedenkrát, mám v sobě patrně skryté agresivní sklony. Onen případ, kdy jsem ještě sama školou povinná chytila na záchodcích za cop jistou dívčinu a točila s ní po celém prostoru toalet, je, jak jistě pochopíte, ospravedlnitelný a pochopitelný. Neměla se navážet do mé maminky, že jo! Ale považte, já se nyní, v době svého působení na ZŠ, musela setsakra držet, abych některé z těch nevinných dítek nepřiškrtila či alespoň řádně nepropleskla. Přilepení rukou k tělu vteřinovým lepidlem zabíralo jen do okamžiku, než se mi ve snech začal zjevovat otisk mého podpatku v obličeji některého ze svěřenců. Když jsem si uvědomila, že mi tato představa skýtá alespoň částečnou úlevu, pokoušela jsem se přesvědčit školníka, zda by nemohl mé botky přivrtat ke stupínku. Nevyšlo to, tak jsem své nutkání, použít proti těm bezbranným tvorům fyzickou sílu, musela potlačit opět pouze za použití vlastní mysli.

Není proto asi divu, že jsem netrpělivě očekávala den, kdy má „nová známost“ skončí. Tak strašně jsem se těšila, že si konečně odpočinu, že nebudu místo spánku vymýšlet ve snech větné rozbory a hledat způsoby jak ty netečné tvory alespoň trochu zaujmout.

A pak to konečně přišlo. Pátek před Vánoci – loučení. Nesnáším loučení! Už cesta do školy mi přišla nějak smutná, když jsem si uvědomila, že vchodové dveře naposledy odemykám vlastním klíčem (příště už budu zase zvonit), připadali mi zčistajasna ti malí hajzlíci jako ti nejsladší tvorové pod sluncem. Najednou jsem před očima neměla probdělé noci, ale kolegy a kolegyně, díky nimž jsem ve městě, v němž jsem dosud spíše cizincem, měla konečně pocit, že někam patřím.

Dostala jsem několik malých dárečků od žáků, snad přeci jen někteří nebyli mou přítomností tak úplně otrávení... Cítím zvláštní pocit, kolegyni napíšu vzkaz, vrátím klíče od školy a radši rychle mizím.

Konečně mám tři hodiny sama pro sebe, tři hodiny, kdy nic nemusím. Po dvou měsících mám čas se nalíčit a nikam nespěchat. Chvíli se procházím po městě a pak si sednu na kávu, chtěla bych vypnout, ale nejde to. Hlavou se mi honí řada myšlenek, je mi smutno a přemýšlím nad tím, že abych v pohodě uživila své caparty, budu muset honem rychle najít něco jiného. Přepadá mne krize a já si uvědomuji, že mít práce nad hlavu není zas až tak špatné...

Lidskou psychiku prý nejvíce ovlivňují tři základní faktory – zdraví, spokojenost ve vztahu a práce, která člověka nejen baví, ale také uživí. Pokud nefungují dva z nich, pak jde prý zpravidla do kytek i ten třetí. Dnes mi ta káva nějak nechutná!

Když vyzvedávám děti ze školy, potkám kolegyni, s níž jsem dva měsíce sdílela kabinet. Známe se krátce, ale vím, že ta skvělá ženská ví, co se mi honí hlavou. Lidi, já nechci být v řiti!!! Objímá mne a mně se konečně spouští příval slz, který rozpouští nanesená líčidla, ale zároveň působí očistně.

(Jsem zvědavá, jak dlouho budu po nocích místo spánku připravovat větné rozbory.)


Přeji všem krásné Vánoce! Nechť Vám všem v novém roce vždy fungují alespoň dva z uvedených faktorů!

Autor: Koutková Helena | sobota 20.12.2014 16:32 | karma článku: 20.49 | přečteno: 982x

Další články blogera

Koutková Helena

První láska

Se na to můžu vykašlat, stejně to nikdo neocení, pomyslela si Bětka a s pohledem do slunce, které už začínalo nabírat na síle, zastavila sekačku. Už je zase na všechno sama.

18.7.2022 v 8:10 | Karma článku: 24.20 | Přečteno: 668 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 117 | Diskuse

Václav Kunft

Krásná česká královna Viola Těšínská.

O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.

27.3.2024 v 15:05 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 328 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1764

Jsem extrovertní introvert, který cítí potřebu ventilovat své myšlenky. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...