Všichni jsme žirafa

V době povolebních tahanic je téma přemnožení žiraf na facebooku jistě tématem pouze zástupným, ale třeba někoho pobaví nebo dokonce obohatí o nový úhel pohledu. Uživatelé facebooku jistě tuto invazi žiraf zaznamenali. Jde v podstatě o dětskou hru, do níž se zapojila široká škála lidí, vážené občany i politiky nevyjímaje. Koneckonců je to relativně milé rozptýlení, které nikoho nic nestojí.

Prostá dětská hádanka způsobila, že lidé, kteří na ni neodpověděli správně, dostali za úkol vyměnit si svou profilovou fotografii za obrázek žirafy a tři dny jej na svém facebookovém profilu ponechat. Nechci zde rozebírat skutečnost, že hádanka nebyla zcela správně zadaná, tudíž vznikají dohady o tom, zda správná odpověď je skutečně jedinou správnou. To je patrně důsledek nedůsledného překladu, hra se totiž šíří v různých jazykových mutacích. I já jsem se nechala zviklat a do hry jsem se zapojila – nakonec jsem tedy byla přes počáteční mírný protest „nucena“ změnit si svou profilovku za žirafu.

To, co mne na celé hře zaujalo, je její psychologický rozměr. Přišla jsem totiž na to, že hra se žirafkami je vlastně zajímavým psychologickým experimentem. A to hned po více stránkách:

a) Podle motivu k účasti ve hře, lze její účastníky rozdělit primárně do dvou skupin:

1. Věčné děti, které si budou hrát za všech okolností

2. My, kteří jsme přesvědčeni o své neomylnosti, a proto jsme se nechali vyhecovat ke hře, kterou bychom jinak nehráli (vězte, že je nás převaha).

b) Projekce osobnosti podle výběru obrázku:

Prohlédněte si schválně obrázky žiraf svých přátel, určitě zjistíte, že o nich mnohé vypovídají. Projektivní metoda v psychologii je běžně používaná. Jestliže obrázek vkládáme místo své profilové fotografie, zákonitě do něj mimoděk projektujeme sami sebe. Docela jsem u 
některých svých přátel předpokládala, že si vyberou např. kreslený obrázek, žirafku z 
Madageskaru, divokou žirafu, rozzuřenou žirafu nebo že si třeba na svém dlouhém krku ponesou břímě...

c) Z psychologického hlediska je také zajímavé, jek se účastníci hry postaví ke svému úkolu plynoucímu z prohry:

Někteří si profilovku prostě nevyměnili - asi nechtějí být "trapní" (pak ovšem neměli hrát), ve skutečnosti to vypovídá o tom, že neumějí hrát podle pravidel.

Někteří si sice fotku vyměnili, ovšem neponechali ji na svém profilu po určenou dobu. Tito lidé se snadno pro něco nadchnou, ale mají problém dotáhnout věc do konce nebo si stát za svým rozhodnutím.

Zajímavé je sledovat tyto psychologické aspekty u lidí z politické sféry - pokud také nějaké mezi svými přáteli máte, schválně se mrkněte. Možná zjistíte, jak vážně to myslí se svými předvolebními sliby :).