Ráda se nechám chválit

Prý že krásné ženy chtějí od muže slyšet, jak jsou chytré, a ty chytré, jak jsou krásné. Tak já nevím, jestli jsem ošklivá a hloupá nebo naopak krásná a chytrá, ale já chci zkrátka slyšet obojí. Přesně dle rady pana Šíši, kolegy blogera, praktikuji pohled na svou osobu nikoli pouze prostřednictvím zrcadla, ale nejraději právě prostřednictvím mužských očí.

Ale není to se mnou jednoduché. Zásadně totiž rozlišuji pochvalu od lichocení a navíc jsem dost ješitná. Pokud mi tedy muž řekne, že mi to sluší, zpravidla s úsměvem poděkuji, a pokud jsem zrovna těsně předtím neprosila zrcadlo o trochu milosrdnosti, dodávám: „Já vím.“ (Jak vidíte, skromnost je perlou i mé výbavy!) V případě, že se mi ovšem někdo chce po probdělé noci vlichotit hláškou typu, jak vypadám odpočatě, nebo mi po dovolené, kdy nemohu dopnout nic z toho, co mám ve skříni, řekne, že jsem zhubla, ptám se dotyčného, co potřebuje. Problém s mou maličkostí mají i muži, kteří používají slovní spojení „Dneska Vám to sluší.“ Nevím, jak to vnímají jiné ženy, ale já v tomto sdělení slyším, že mi to včera neslušelo. Vůbec není podstatné, že to tak nebylo míněno, zkrátka odpovídám: „Jak dneska?“

Dokonale uměl skládat poklony jeden náš klient, který mne téměř vždy vítal slovy: „Dneska vypadáte jako vždy naprosto úžasně!“ (Pravda, žasnout lze nad lecčím, ale dobře se to poslouchá.) Plusové body mu z mého pohledu ubírala pouze ta skutečnost, že byl gay. Ale v chválení ženské krásy by se od něj určitě mnoho heteromužů mělo co učit!

Nicméně, ještě raději než pohledem mužských očí se nechávám hodnotit pohledem dětských očiček. Mé děti zpravidla, když před zrcadlem řeším, jak zamaskovat kruhy pod očima nebo nějaký nevzhledný pupínek, pronesou: „Maminko, ty jsi krásná!“ A věřte nebo ne, ale já si tak pak většinou i připadám a na nanášení líčidel často zcela rezignuji.

Dnes ráno jsem si ale vyslechla krásnou pochvalu od cizí holčičky ve školce,

 „Jé, vy máte krásný vlasy. A taky máte krásný oči a šaty a podpatky. Vlastně jste celá moc krásná,“ řekla mi ta malá okatá dívenka, když jsem svou dcerku předávala paní učitelce.

„Děkuju. A ty jsi zase moc hodná holčička,“ říkám jí s úsměvem na oplátku.

„Tatínek je taky moc hodnej! On to totiž taky o vás říkal,“ řekla ta malá, ještě než zmizela v houfu ostatních dětí.

Děkuji! Příště zkusím propojit holčičku s konkrétním tatínkem.

Jen mi poraďte, jak se chválí muži. :)