Neměla byste tolik pít!
Chtěla jsem koupit jen pár věcí, zato objemnějších, vyzbrojila jsem se proto nákupním vozíkem a vyrazila. Děti, které slíbily, že nebudou žadonit, že něco nutně potřebují, se poslušně držely za mnou. Postupně jsem do vozíku naskládala mléko, pečivo a velké balení toaletního papíru. Protože děti nezačaly škemrat ani tehdy, když jsme míjeli sladkosti, přihodila jsem jim za odměnu do vozíku lentilky. Už jsme se chystali k pokladně, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla kočičí žrádlo. Nechtělo se mi znovu se vyhýbat s vozíkem v úzkých uličkách. Zaparkovala jsem jej proto poblíž pokladen, s tím, že děti u něj mají počkat, než se vrátím.
Když jsem se blížila k regálu s kočičími pamlsky, všimla jsem si vedle stojícího reklamního stojanu z tvrdého papírového kartonu, na němž bylo vystaveno asi dvě stě lahví tuzemáku v akci. Zaujalo mne, že ta papírová konstrukce takovou váhu udrží. Mohla bych si večer uvařit grog, napadlo mne při výběru vhodných kapsiček pro naši rozmazlenou šelmu. Zvedla jsem hlavu směrem ke stojanu s alkoholem, abych se podívala, kolik že to ten rum v akci vlastně stojí. Hm, 99, 90,-, asi jednu láhev vezmu, přemýšlím a právě v té chvíli za sebou zaslechnu naši Julinku hlasitě volat o pomoc. Otočím se a vidím Julku, jak stojí na stupátku nákupního vozíku, který se, poháněn Kristíkem, šílenou rychlostí řítí přímo na stojan s vystavenými lihovinami. Je mi jasné, že srážka je již neodvratná!
Během následujících dvou vteřin zpracoval můj mozek tolik informací, že superpočítač by před ním bledl závistí. Odhazuji kapsičky, které jsem držela v ruce, a s šíleným řevem „JÁ-VÁS-PŘE-RA-ZÍM!!“ se vrhám skokem plavmo alespoň částečně zmírnit následky blížící se katastrofy. Mé oči sledují padající láhve a já v duchu počítám.
Tři sta, pět set, osm set, tisíc… Pokouším se zhypnotizovat rozkmitaný stojan, těch dvacet tisíc vážně nemám. Za letu chytám po jedné láhvi do každé ruky, jednu padající lahev zachytil Kristian, jednu Julie. Přesně v momentě, kdy běžný cvrkot v obchodě přehluší mé „ZÍM!“, ozve se také rána, při níž se má páteř důvěrně seznámí s místní dlažbou. Nohama se při tom snažím udržet vozík v poloze, která by zabránila padání dalších lahví, přičemž několik lahví dopadá do vozíku na toaletní papír, tedy do měkkého a poslední dvě na mé břicho (také do měkkého).
Tak tu teď ležím na podlaze supermarketu se sukní vyhrnutou tak, že odkrývá i to, co by mělo zůstat skryto, a s lahví rumu v každé ruce a dalšími dvěma na břiše. Ačkoli se nám podařilo zachránit všechny lahve neporušené, nacházím se ve stavu těsně předinfarktovém. Se zavřenýma očima nadávám jako špaček a představuji si ta dvě neviňátka v drtičce papíru, když tu se nade mnou najednou ozve hlas mého bývalého žáka.
„Neměla byste tolik pít, paní učitelko! Není to pěkný, když se tu takhle za bílýho dne válíte po podlaze s chlastem v ruce!“
Nakonec jsem si v rozčilení ani ten rum nekoupila, tak jsem jim aspoň za trest snědla všechny lentilky.
Koutková Helena
První láska
Se na to můžu vykašlat, stejně to nikdo neocení, pomyslela si Bětka a s pohledem do slunce, které už začínalo nabírat na síle, zastavila sekačku. Už je zase na všechno sama.
Koutková Helena
Možná jim shořela láska
Stála tam s očima upřenýma k ohni, působila naprosto vyrovnaně. Jakoby se jí to všechno vzrušení kolem absolutně nedotýkalo, jako by ji pohled do plamene uklidňoval. Z její tváře nebylo krom klidu možné vyčíst vůbec nic.
Koutková Helena
Když já jsem toho ještě tolik slíbil
Hledím na zamračené nebe a nervózně přecházím tam a zpět. Stále se mi vrací neodbytná myšlenka, že bych si s tebou měla promluvit, ale ty tu nejsi. Mám nutkání zvednout telefon a alespoň ti zavolat, ale vím, že mi to nezvedneš.
Koutková Helena
Hele, svez mě na tom vozíku
Stává se vám někdy, že máte den, který stojí za starou belu, vy se mračíte, až jste protivní sami sobě, a najednou se stane něco vcelku obyčejného, ale vlastně je to natolik neobyčejné, že se pak nemůžete přestat usmívat?
Koutková Helena
A jak myslíš, že bude tahle nádhera vypadat, až jí bude pětatřicet?
Procházím úzkou uličkou obchodu a snažím se vzpomenout si, pro co že jsem to vlastně přišla, když tu najednou upoutá moji pozornost rytmický klapot podpatků. Zní to, jako by někdo stepoval.
Koutková Helena
Sluší ti to, já bych ti nelhal!
„Sluší ti to, maminko, opravdu ano, ty víš, že já bych ti nelhal! Ale pokud se chystáš mezi lidi, měla by ses připravit na to, že zdaleka ne všichni mají tak vytříbený vkus jako já!“
Koutková Helena
A vás to jako nelechtá, maminko?
Prý se na mne ptal Petr, říkala mi mamka, a prý si myslí, že jí určitě něco tajím. Teda Petr si to myslí, ne mamka. Teď mi to došlo, vždyť vy vlastně nevíte, kdo je Petr.
Koutková Helena
Z deníku pomatené učitelky – Nemoc je jen odrazem stavu duše
„Maminko, mě bolí v krku, když kašlu,“ pronesla má dcerka a bylo evidentní, že raději než do školy by, stejně jako já, šla zpátky do postele.
Koutková Helena
Z deníku pomatené učitelky – Když v ráji sněžilo
Podařilo se mi získat práci snů. Pokud občas míváte děsivé noční můry, ráno vstáváte s mučivými bolestmi břicha a s panickým strachem vstoupit do jámy lvové, pak patrně máte představu, jak asi taková práce vypadá.
Koutková Helena
Jsem dítě štěstěny
Miluji, když po dlouhé době vyleze sluníčko a pořádně se do toho opře. Obzvlášť, když je po páté vyučovací hodině a mám před sebou víkend. Chvíli po půl jedné sedám do auta a jedu domů.
Koutková Helena
Tak jsem vstoupil bez klepání – recenze
Nelekejte se, nepasovala jsem se do role samozvaného literárního kritika, jen plním slib, který jsem dala autorce knihy „Vstupte bez klepání“.
Koutková Helena
Nevšímej si ho, on je ňákej postiženej!
„Mami, proč ten kluk tak strašně brečí? A proč se bije? Nebolí ho to?“ zeptala se malá holčička své maminky na školním hřišti. „Nevšímej si ho, on není normální, je ňákej postiženej,“ odvětila ona matka a táhla svou dceru pryč.
Koutková Helena
Blogy v novém kabátě
Tak prý blogy dostaly nový kabát. Nevím, jak vám, ale mně ten kabátek nepřijde příliš slušivý, spíše mi připomíná císařovy nové šaty...
Koutková Helena
Zoufalá matko, nezoufej!
Mé děti jsou jako oheň a voda. Rozdílnost jejich povah byla zřejmá již v momentech jejich narození. Zatímco ten, kterého máme doma na myšlení, se na svět dral tak urputně, že jeho světlo spatřil pět týdnů před stanoveným termínem, jeho sestřička se v mém lůně zabydlela natolik, že už jsem s jejím příchodem na svět málem přestala počítat.
Koutková Helena
Hoď střevícem!
Věřili byste tomu, že existují tací, kteří nemají rádi vánoční svátky? Prý snad někteří dokonce ani nevěří na Ježíška. Skandál! Ačkoli, ať si každý věří, čemu chce, já vím své!
Koutková Helena
Předvánoční chandra
Poslední dva měsíce v mém životě byly skutečně hektické. Nebo spíš neskutečně. Zkrátka a dobře, hrábla jsem si až na samé dno svých sil. Ačkoli... Pokud je pravda, že v momentě, když se člověk domnívá, že už opravdu nemůže, je teprve ve dvou třetinách svých sil, pak ty tři hodiny spánku denně byly vlastně zbytečné.
Koutková Helena
Vydrž, Prťka, vydrž!
Trochu to ve mně hrklo, když mi do telefonu sdělila ředitelka školy, kterou navštěvují mé děti, že se nemám lekat. Když totiž těmito slovy začala svůj hovor naposledy, tak mi následně oznámila, že můj syn ve škole omdlel a jede pro něj záchranka. Očekávajíc podobnou jobovku, nastražila jsem uši a vzápětí jsem si oddechla. Nejspíš trochu předčasně.
Koutková Helena
O autoritách aneb Skořepová je na straně 103
I když mne rodiče vždy vychovávali k úctě k autoritám, nikdy nešlo o to „držet hubu a krok“. Tak třeba učitelka nikdy, skutečně nikdy, nemohla být zobrazena v učebnici přírodopisu na straně 103, učitelka se mohla maximálně tak mýlit!
Koutková Helena
Kdo se bojí, nesmí do lesa
Dostala jsem nabídku vést kurzy finanční gramotnosti v různých obcích naší vlasti, a protože jsem dostatečně finančně gramotná na to, abych věděla, že každá kačka navíc se může hodit, nabídku jsem přijala. Budu sice dvakrát týdně brázdit automobilem zapadlé končiny, o jejichž existenci jsem dosud neměla ani potuchy, ale co, vždyť mne řízení baví!
Koutková Helena
Chrám ze lží a smutku
Prý bychom měli mlčet, nemáme-li co říci. To, že už delší dobu mlčím, tedy neznamená nic jiného než to, že nemám co říci...
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1782x