Nejdou mi plusmínusy, tak vám všem tady dávám 

I Viktorii. Kromě Hataly, ovšem.

Teda carka Frantiku... ;) Slaba chvilka? :) Tak dik! ;)

Paráda! 

Díky, teta!

Moc hezký. A s tím patologicky velkým dítětem vám rozumím. Taky se mě dost dotklo, když porodník zapsal do karty mýho roztomilýho drobečka "hypertrofický novorozenec."  Sestry se mu smály, kde má tašku do školy a po prvním převažení mě poprosily, ať už na sesternu nechodím, protože ten váhovej přírůstek by mohl citlivější maminky deprimovat.

V Liberecké porodnici byla naštěstí váha na pokoji, ale je fakt, že maminka, která přišla na pokoj sotva čtvrt hodiny po mně, se mne ptala, kolik měsíců už tam jsme. Měla prostě dítě těsně nad tři kila, a to mé jí přišlo jako obryně Stáňa 

Tak jste mi krásně připomněla doby, když byly dcery malé, díky

To mne těší! Je fajn si zavzpomínat na to, když na nás byly děti absolutně závislé - a to ti mí čerti ještě "tak trochu" závislí jsou 

Nezoufej, bude líp :) Až budou v pubertě:))))

Vím! každý dobrý skutek totiž bude po zásluze potrestán 

Nádherný text. Tak to také cítím, tabulky jsou často na nic, navíc je důležitější mentální vývoj než fyzický, tak co, některé děti chodí v jednom roce, některé v 10 měsících, jiné v roce a půl. Dnešní tabulky jsou snad jenom k tomu, aby se mohly soutěživé matky předhánět, kdo co umí, kdo jaký bobek v kolika měsíci udělal do nočníku a jak velký a kdo umí čtyři jazyky ve věku jednoho roku....dobrá, přeháním. Ale tabulky nejsou vždy ideální, děti se vyvíjejí jinak. Opravdu výborně napsáno, vím, že tehdy to bylo těžší, ale dneska se tomu můžete smát a je skvělé, že jste se nenechala vtěsnat do tabulek doktorů bez citu a rozumu.

To jsou ty "TABULKY". Léta se střádaly informace a pak přišly počítače a vše se zprůměrovalo a najedou je tu plán jak se mají děti chovat, kdy si mají sednout, kdy lézt atd. Jenže on je každý originál. To co se získalo je průměr. Jenže gausova křivka má trochu jiný průběh a jsou jedinci, kterým to trvá déle a jiní, kteří do toho stádia vývoje přejdou dříve. Podle mě, když tělo dítěte dospěje do nějakého stadia, tak dítě prostě zkusí co dokáže a ono to dokáže. Jinak se jen snaží. Vezměte si, že malé děti chtějí stát a ne sedět, když už dokážou sedět. Nemají malé cíle. Prostě mají touhu dělat určitý pohyb a dokud se jim nepovede, pořád budou chtít. Ale můžete si všimnout, že to zkoušení není jen o pohybech. Je to i o tom, že pořád testují, co si mohou dovolit. Jsou děti, které to zkouší pořád a jsou děti, které zjistí hranice a potom už to nezkoušejí.

Však o tom to je! 

 tabulky oken rezonují od mého řevu nad tabulko-netabulkovanými dětmi, kterýmžto děkuji za odtabuizování maminky sedící před tabulí s tabulkami  prostě výborný Helí

Díky moc, chlape!!! 

A smích je kořením života!

Helo, to je doslova román na pokračování! Tak u nás bylo naprosto vše mimo tabulky, Ana měla při narození 46 cm, do tabulky zapsali "růstová retardace". Pozdě ji narostly zuby, pozdě se posadila, tudíž následně začala pozdě chodit. Doktorka nám napsala doporučení na rehabilitace, ale já jsem se na to vykašlala, cítila jsem, že každým dnem vykročí. V den, kdy jsem konečně ( na potřetí ) zvládla zkoušku jízdy v autoškole, mě přišla Anežka přivítat ke dveřím po svých a já se rozplakala...holka je celá po mně, taky jí to trvá, než zabere, ale zabere!  Zatím se jeví "normálně", tabulky, netabulky...

Však to říkám, tabulky, netabulky  A vidíš, jakou teď máš doma šikulu!

Tak já zase byla mírně nervozní, když Anetka oslavila rok a nikde žádný zub (vylezl jí na můj svátek o týden později) a v roce a čtvrt nevypadalo, že bude někdy chodit:-)

Její brácha se v 8 měsících postavil a začal chodit okolo nábytku,ale narozdíl od svých starších sester bojkotuje nočník (předevčírem jím mrsknul po psovi).

No, v tom je Julča čarodějnice. První zub měla někdy v necelých třech měsících.

Nočník bude, až uzná za vhodné