Napsala jsi to vystizne, takze Ti nic jineho poprat nemohu: 

Vydrž, Prťka, vydrž!

a aby Ti to nebylo lito, nejsi v tom sama... cely tyden odjizdim do prace za tmy a take za tmy se domu vracim. Mam volne pouze nedele a tudiz jsem az dnes zjistila, ze nemame zadne drevo na topeni. Zitra jedu vyzebrat nekam drevo, abychom vydrzeli nez nam privezou to objednane. A vubec jsem za svetla objevila ruzne veci a mimochodem prisla na to, ze vanocni cukrovi mohu pect pouze v sobotu v noci, jiny cas nevysetrim 

Na cukroví se vykašli, ti nějaké upeču s dětmi ve škole. 

Moje pokusy o praxi ve školství se naštěstí odehrály  v době, kdy větší než malé množství žáků opravdu stálo o vědomosti

Definujeme-li jako množství větší než malé, množství vyšší než jeden žák na škole, pak to možná stále ještě platí 

Paní Heleno, já k tomu můžu jen říci: smekám před Vámi! 

Díky i Vám, Marie! 

Moc hezký článek, Heleno. Souhlasím s panem Andělem níže, výborně napsané. Snad jen s drobnou výhradou. Mistr je na tomto blogu pořád jen jeden.

Nic víc, nic míň.

PS:Ta sova se mi tam moc líbila.

Přesně to mne napadlo, Davide, že Mistrovsky píše pouze jeden! Však já bych se ani neopovážila pokoušet se mu konkurovat! 

Díky!

Na začátku tohoto blogu jsem si říkal, že učit měsíc češtinu na základce by mě docela bavilo. Po dočtení už si nejsem zcela jist.

Ale napadl mne zajímavý experiment: co kdyby každá škola v průběhu školního roku nechala řekněme měsíc učit určitý předmět nějakého externistu, klidně i neučitele. Myslím, že dětem by pohled z jiné perspektivy prospěl. Obzvlášť na konci druhého stupně. A nemuselo by se jednat jen o češtinu - matematika, historie nebo fyzika by to jistě snesly také.

Ten experiment by byl nejen zajímavý, ale patrně by v jeho důsledku vzrostla i potřeba psychoterapeutů, tudíž by mohl mít příznivý dopad na trh práce! 

Schválně, kolik osmáků z dvaadvaceti ví, co je to anekdota?

Je to výborně, poutavě, takřka mistrovsky napsáno. 

(Ty smrady probírat nehodlám)

Díky, anděli! 

Nikoliv, Prťka. Opusťte urychleně státní školství rychlostí mezní, nebo se zblázníte. Jen pouhý rok jsem vydržel ty útoky jedinců programově odolávajících vzdělání.

Dnes učím dospělé, ale i mezi nimi jsou podobní, jen už nejsou tak drzí. 

Chcete-li si zachovat rozum, jděte učit tam, kde se za vzdělání platí tvrdě na dřevo (nemyslím tím školy financované státem).

Náhle získáte studenty toužící po vzdělání a uplatníte se.

Asi mám v sobě nějakou nutkavou potřebu něco měnit... Kdyby se to povedlo u dvou tří dětí, bylo by to pro mne malé vítězství! A nejspíš jsem tak trochu masochistka 

Karma a můžu jen zopakovat: Asi bych je tloukla židličkou po hlavě. Pokud ti pak ještě zbývá trpělivost na doma, pak klobouk dolů...

Trpělivosti mi moc nezbývá, ale děti jsou chápavé - za to že si s nimi hraji a vařím jim obědy či večeře, mi dělají snídaně a občas si po sobě i uklidí.

Koukám, že jsem úplně zapomněla na anekdotu... No, už takhle to je dost dlouhé 

vždyť Ty máš ty "svoje" děti nakonec stejně ráda! :) vydrž, Helo, i když to není jednoduché...vám učitelů rozhodně není co závidět..

Ale je, Miri! Minimálně to, že máme prázdniny spolu s vlastními dětmi.  Díky!

Nebo ?