Mám podobnou zkušenost v okolí, maminka nakonec konzultovala s rozumnou psycholožkou a za cenu dojíždění přesunuli syna do malé školy na okraji města, kde je vstřícné vedení a domluvili (myslím, že jen na některé věci) osobní asistentku. K tomu využívají doučování s dobrovolníky z "pajdy" - těm se to počítá jako praxe, chlapec má z PPP navržený individuální přístup.

Nevím, jestli dobře počítám, ale myslím, že takhle fungují třetí, nebo spíš čtvrtý rok. Počítají s nějakým jednodušším učilištěm a věří, že to půjde. Kluk je spokojený, jde mu skvěle fotbal (safra, nebo nohejbal??), do třídy celkem zapadl a kamarádka má pocit, že ho děti kolem něho spíš táhnou k lepším výkonům.

Asi to chce nespěchat a v klidu promyslet. Většina malérů má více cest k řešení. Fandím a pozdravuj. (že trochu vím, jak jí je).

Díky, Jani, každá zkušenost je cenná!

Důležitý je, jak už píše Karel, jaký je to dítě...Jak dalece ho rodiče znají a tuší, co ho bude trápit víc...Jestli pořád být poslední mezi lepšími, nebo stejný či lepší mezi stejnými :-). Některé dítě si tu roli posledníčka přivlastní a těžko se pak hledá motivace k práci na sobě..Nevím jestli je to možný, ale co třeba chvíli ve zvláštní škole kvůli získání sebevědomí a pak, třeba, pokud nastane posun, tak zpátky na ZŠ...Ale tuším, že tak jednoduchý to asi nebude...

Díky, Johanko! Bohužel ten přestup zpátky je téměř nereálný...

Tady jsou dvě různá řešení.

Za prvé, nechat dítě ve škole kterou navštěvuje, kde bude patřit mezi ty nejslabší a každý den poslouchat posměch ostatních spolužáků a nepříjemné připomínky vyučujících, protože určitým způsobem brzdí výuku ostatních, chápavějších dětí.

Za druhé pslechnout rozumnou radu a dítě začít posílat do třídy vyrovnávací, kde jsou všechny děti s podobným problémem a kde s pomocí úsilí a snahy může patřit mezi premianty.

Co mu více zvedne sebevědomí a posune dál, ústrky za neschopnost, nebo naopak chvála za výborné výsledky.

Myslím, že rodiče pochopili, že jejich dítě nebude navštěvovat střední školu, ale že si bude vybírat v učňovském oboru, kde je spousta zajímavých nabídek.

Jde tu hlavně o to, jaký člověk do nové školy vstoupí, takový který si prodělal trauma ze špatných známek a posměchu spolužáků, nebo suverém, který se nebojí nových výzev, protože neokusil chuť porážky. Nikdo nebude později řešit jakou školu navštěvoval, ale jak se uplatní v té do které přišel.

Díky, Marie, za Váš názor. Takzvaná vyrovnávací třída by byla fajn, ale na většině škol již v dnešní době taková třída není...

Před časem jsem učil na základní škole, kde takové děti byly mezi "normálními" dětmi. Nejdůležitější byla neustálá komunikace s dítětem a s rodiči. Za úkol mají dítěti vysvětlit jeho situaci, nestalo se mi, že by to nepochopilo. Situace je taková, že to dítě bude pravděpodobně na něco velice manuálně zručné a časem se to projeví. A dítě musí vědět, že je někde šikovné. A i když se neví kde, časem se na to přijde. Učitel pak musí vysvětlit, že i když se dítě snaží, ale neumí, bude dostávat horší známky. Bohužel. Není to ale proto, aby mu bylo dáváno najevo, že něco neumí, ale kdyby dostávalo lepší hodnocení, ostatní děti ve třídě to hodně rychle odhalí a nastaly by vážné problémy v kolektivu. 

Měl jsem žáka, který propadal snad i z kreslení, ale uměl rozebrat motor do posledního šroubku a zase ho složit. Jeho snem byl automechanik. Tak jsem se s ním domluvil, že se bude mými předměty tak nějak protloukat, že bude mít stejný přístup jako ostatní, ale když se jeho čtyřka začne blížit k pětce, hned mu to řeknu a zadám mu nějakou práci, kterou by se zase přehoupl na tu lepší stranu. A fungovalo to parádně. Ostatní děti to nebraly jako nadržování, protože viděly, že pro to musel udělat něco, co ostatní nedělaly. A rodiče hlavně zajímalo, jaký je jeho úspěch v technických předmětech.

Díky za Váš příspěvek. Sama mám s integrací také výborné zkušenosti, především u syna, je škoda, že ne všichni učitelé toto dokážou! Pro Vás 

Těžko radit, mám kolegyni se stejným problémem, jejího synka posoudili jako dyslektika a přemístili do vyrovnávací třídy. Pro matku je to obrovská zátěž, synek nosí domů spoustu úkolů, takže vlastně ze školy do školy. Synek je jinak manuálně velmi zručný, hezky maluje, jen mu prostě nejdou jazyky a počty...Mně také nešly, nedokázal jsme se soustředit na učení a jen tak tak prolézal. Každé dítě je osobnost. To, které se zdá slabé, citlivé, se zrovna může přes problémy nakopnout k sebevědomí, zatím co jiné, stejně citlivé, sebevědomí ztratí. Bohužel, naše společnost se mi zdá poněkud zaostalá. Občas si myslím, že IQ vymysleli lidé bez inteligence. Tím samože nechci někoho urazit, jen si myslím, že vysoké IQ rozhodně neznamená, že majitel je automaticky přínosem.

Díky, Františku!

Dobrý den, paní Koutková, také mám dítě, které neodpovídá standardům naší náročné a na výkon orientované doby. Jedná se o člověka docela těžce nemocného, momentálně v období dospívání, kdy se musí se svou "jinakostí" porvat. Navíc ne nijak výrazně inteligentního (dolní pásmo průměru).

Ačkoliv jsem základní školu volila velice obezřetně, nakonec musím říci, že někteří pedagogové na "zvláštnost" mého dítěte nebrali ohled, ale jsem za to v podstatě vděčná. Museli jsme se poprat s tím, že nikdo nám nebude umetat cestičku.

Nakonec jsem ráda, že budeme mít za sebou základní školu s docela pěkným prospěchem i s osamocenou 4 z matematiky, která je na vysvědčení přes velkou snahu. 

Myslím si, že rodiče té dívenky musí zvážit následující: zda je opravdu pro dítě obtížné zapojit se v běžné škole, pak je asi lepší dítě zapsat do "speciální" školy. Ale myslím si, že existuje mnoho škol, které mají třeba méně žáků ve třídě, takže dívenka může navštěvovat  a zvládat "normální" základní školu. Nebo by možná bylo možné zažádat o asistenta pro dívku, aby mohla chodit do stejné školy a třídy. Určitě záleží na tom, kde bydlí.

Závěrem bych chtěla popřát všem rodičům, aby byli šťastní se svými jedinečnými dětmi.

Děkuji moc, Lucie! Za názor, za přání i za posunutí pohledu na danou problematiku. Máte totiž rozhodně pravdu v tom, že v náročnějším prostředí se dítě lépe připraví na konkurenci a nástrahy, které život může v budoucnu přinést. Určitě i to je jeden z aspektů, který je vhodné zvážit.

Díky!

Asi bych se rozhlídla po okolí a zvažovala dojíždění do venkovské školy. Tam je to spíš takový rodinný podnik, kde pedagogové mnohdy učili už rodiče nynějších školáčků a leckdy znají rodiny do několikátého kolena. I problémy se tam řeší trošku jinak.

Díky, Anežko!

Nižší IQ je problém, ale dá se s tím pracovat. Neumírá se na to a pokud se rodiče budou dítěti věnovat, může být kapku jednodušší, ale v životě použitelná. Musí s ní číst, vzdělávat jí, vystavovat jí novým podnětům, učit jí disciplíně, ... . bude to těžké, ale jde to.

Můj kamarád má dítě se svalovou distrofií. Jeho dítě bude mít problémy s pohybem, asi půjde v pubertě na vozík a je slušná šance že zemře mladé. A s tím toho bohužel nic moc udělat nemůže.

Máte pravdu, Jane, jsou mnohem horší věci a situace v životě, sama jsem to psala... Nicméně, ať už jde o "prkotinu", či skutečně vážnou věc, zodpovědný rodič se vždy snaží najít tu nejvhodnější cestu pro své dítě. Díky.

Jsem moc rada, ze se nasel nekdo, kdo se zamyslel nad osudem divky, potazmo osudem sveho vlastniho ditete a hodil to do placu... I my jsme meli doma dite, o kterem ucitelky tvrdili, ze je zpomalene... Furt samy problem a zle znamky... Nic moc pro nas rodice. ALE, rozhodli jsme se zmenit statni skolu za cirkevni, a dite uz NIKDY nemelo problemy s nicim, a udelalo i maturitu, a kdyby nebylo line (nase ditko), tak jiste vystuduje i vysokou sklu. Je z nej dnes skvely dospelak, zodpovedny a pohodovy. Umi se postarat o sebe i svou rodinu. Jsme s manzelem stastni, ze jsme se nedali zvyklat ucitelmi v puvodni skole. Doporucuju konzultaci i s jinymi odbornikmi a nevzdavat se, raz to urcite oceni holcicka i cela rodina. Drzim palce.

Evo,moc vám děkuji za Váš názor i podporu! Církevní škola byla také jednou z variant o níž jsme hovořily - naštěstí jsou teď na řadě prázdniny a s nimi i trochu času na rozmyšlenou.