já vím co. ty sny jste měla z hladu. urvěte si svůj příděl a schovejte si ho pod postel.

 Budu muset vymyslet lepší schovku, pod postelí by ho vyčmuchal pro změnu kocour! 

Hrůza mě jímá už jen když to čtu. Moje maminka měla na děsivé sny recept, vždy před spaním si je zakázala. Nedělám si iluzi, že by něco takového fungovalo univerzálně, ale kéž by se to tak dalo zařídit i u Vás.

Jenže psychika je mocná čarodějka a člověk nikdy neví, a tak mi, prosím, odpusťte mou neomalenost. Já Vám tenhle sen prostě jednou provždy ZAKAZUJI.

Dobře působí, se většinu dne chechtat....to se potom chechtáte i ze sna...prý.

uf.. to se mi ulevilo.. zavádějící název.. už jsem se lekl, že píšeš o mně

Jej, to ne! Chlapů já se neděsím, na ty mám zbrojní pas! 

Mně se čas od času zdá, že se vzbudím třeba v poledne. Většinou předtím, než mám někam dorazit na čas. Na střední se mi taky pořád zdálo, že už jsme měli vyrazit na cestu, ale řidič se ještě předtím musel osprchovat a tak bylo jasné, že to zase nestihneme.

Kromě nočních můr v dětství jsem mívala divoké sny nejvíc těsně po nástupu do práce. Nebylo mi ještě osmnáct a najednou jsem měla odpovědnost za třicet novorozeňat. Než to celé mozek přijal, budila jsem se v noci vyděšená a mokrá jako pověstná myška - ve snech mi čerstvá miminečka krvácela z pupečníku, zvracela plodovou vodu nebo jen tak přestávala dýchat a já k jejich postýlce nemohla doběhnout včas, vždycky mi něco bránilo.

Takže jsem vlastně imrvére pracovala. Trvalo to snad půl roku, než to začalo být lepší. Díky za blog.

To je také síla! A dostávala jsi příplatky za práci přes čas?  Moje sestra zase takhle v noci učila, sice bez nočního děsu, zato dost nahlas 

Můj nejhorší sen který se mi také občas opakuje se týká neschopnosti pohybu. Vždy když je pro mě důležité někam běžet, mě nohy neposlouchají a já se je snažím posunovat, ale je to hrozně vyčerpávající a bez výsledku.

Je to vysilující a když se probudím pořád cítím únavu, ale jsem šťastná, že to byl jen sen.

Možná nás ty sny mají na něco upozornit...

Paní Heleno, úplně si to dokáži představit... Uf! To bude tím, že máte spoustu "varhánků"!  A jací rodiče, takové děti!  Děkuji za článeček! Těším na další! Mějte se sluníčkovo-jarně! MB

Díky, Martine! Snad už bez noční můry

Ale stály ty děsy za to, že...přeci jen...mladý filozof, provázející Vás nastrahami a malá princezna, která už kluky ovládá...pamatuji na to jeji "Pokud si to přejete, můj pane." To zlomí kdekterého kluka.

Jen s tou vidinou to také člověk může přežít 

To zní opravdu děsivě.. dobře, že je to už za vámi. A blahoželám k Zaujálům

Ďakujem, Karolko!

Mně se v noci zdává, že pořád pronásleduju nějakou ženskou, která se každou chvilku mění, učitelka z mateřský, učitelka na základce, učitelka matiky... taky to děsně vyšťavňuje. Zdánlivě to sem nepatří, ale mám to od dětství,....patrně jsem ji ještě nedohonil.

Jak dlouho ještě do matury, Františku? Pak už ji určitě dohoníte!