...tak mě u toho napadla slova písničky..

"Víš, kdo ti smí z tvých vlásku copy splést a víš, kdo ti smí pohladit dlaň..."

I tátové se bojí..a ač se to nezdá, tak nejen o dcery...

Dobré ranko . Však já dobře vím, že i tátové se bojí!!! A ona to vlastně je také píseň a ne báseň. Zní mi to totiž v hlavě i s melodií, ovšem nahlas to zazpívám leda před svými dětmi - pro ty jediné jsem totiž (zatím) dokonalá i v případě, že zpívám 

!

Já taky ... ale jen trošičku. Už jsi velká!

Díky, Jane! Ostatně,moje maminka se o mne bojí stále a jsem si jistá, že na tom nebudu jinak 

Nevím proč, ale připomíná mi to dobu, kdy jsem vodil děti ze školky. Ta nekonečná důvěra, když se mě držely za ruku a vyprávěly o svých dětských problémech s kamarády a očekávaly, že jim to vyřeším, protože jsem jejich táta a ten to musí umět vyřešit.

Kdeže ty loňské sněhy jsou?!

Jemná a zpěvná básnička.

Děkuji, Otto, přesně o tom byla 

na básně jsem tatar....tak počkám na něco dalšího od Vás, čemu má cynická duše rozumí

Pokusím se, Vladimíre, ale i tak díky za čas, který jste mé básni věnoval 

...budete. A tak to má být.

Však já vím , Jani! A zkuste své články řadit do kategorií (např. poesie a próza) - bude se mi to líp hledat (a nejen mně) 

 Díky!