Vždycky mě pobaví jak si lidi stěžujou že jsou v jednom kole a přitom si tu práci přímo hledají.

Ta pětiletá slečna by si snad mohla natočit vodu na pití sama, ne? A ten starší kluk by hladem chvíli taky neumřel když už si není schopen nic obstarat sám. Když vidím že se žene bouřka a chci stihnout trávu tak holt dět počkají. A pokud fakt nepočkají (což si ze všech zúčastněných ale obvykle myslí jen matka) tak mohl počkat trávník. Můj už čeká hooodně dlouho a taky žiju.

Život je otázkou priorit. Ovšem tahle paní asi má jako prioritu zvládnout úplně úplně všechno, takže budiž jí to utahání přáno. http://gidnes.cz/u/disk/srdce1.gif" alt="V">

Zdravím Vás pane Nováku,

nestěžuji si, jen mám občas potřebu se ze svých pocitů vypsat.Pokud jste si přečetl i další příspěvky, možná alespoň částečně chápete, že skutečně nejde o můj pocit nepostradatelnosti :).Jednak se  situace odehrála těsně před odjezdem na dovolenou, tudíž by asi čekal velmi dlouho, ale souhlasím, počkat mohl! Pití si slečna (pět jí teprve bude) skutečně udělat mohla sama, nicméně, jak jsem psala, měla jsem také žízeň. A jen pro ukázku k synkovi: Lze např. u devíti měsíčního mimina mluvit o nevychovanosti? Když prvně dostal jinou než bílou peřinku, zhruba pět hodin mi trvalo, než jsem pochopila,z čeho pramení jeho záchvat (klepal se, řval, mlátil hlavičkou o pelest postýlky..) Když jsem vrátila bílou peřinku, uklidnil se a okamžitě usnul... Kdo zná, pochopí, že o  touze po pocitu nepostradatelnosti nemůže být řeč... Mnohem častěji spíš o touze vysublimovat! Přeji krásný slunečný den http://gidnes.cz/u/disk/smile2.gif" alt=";-)">