A tak má paní Kaplanová stále třídu ráda

Život v cizí zemi může člověku připravit nejedno překvapení, zvláště vrhne-li se do něj bezhlavě po hlavě, jazykově zcela nevybaven. Jde-li ruku v ruce s absencí jazykové průpravy i absence nadání pro cizí jazyky, nezbývá než se obrnit trpělivostí a počítat s nejednou prekérní situací.

Moje kamarádka je přesně tento případ. Pravděpodobně příliš hluboký vhled do problematiky matematické a fyzikální jí zabraňuje popasovat se s jiným jazykem, než je ten mateřský, a i v něm se občas projevuje určitá neschopnost správně dekódovat zvuky, které slyší. Tak třeba několik let nechápala, proč Miro Žbirka zpívá „Bielizeň, darujem ti bielizeň,“ a u foniatra se rozčílila, když po ní chtěl opakovat slovo bundička.

Vrcholem jejích cizojazyčných znalostí bylo po dlouhou dobu, vedle drahně let neoprašované ruštiny, pouze německé slovní spojení unbekanntes Lebewesen, jehož osvojení jí zabralo mnoho hodin času. Snad právě proto jej s oblibou používala při setkání s jakýmkoli cizincem a nenechala se vyvést z míry jeho zmateným pohledem, který zpravidla následoval poté, co jej místo pozdravu označila za neznámou živou bytost.

Existenci jakýchkoli jazykových bariér by si patrně dodnes neuvědomovala, pokud by se jednoho dne nerozhodla k závažnému životnímu kroku. Poháněna láskou a vyzbrojena jen zmíněnou jazykovou výbavou, vydala se následovat svého muže do Švédska, tedy do země, jejímž jazykem do té doby neslyšela nikoho ani promluvit.

Velmi záhy byla vyvedena z naivní představy, že k životu na samotě u lesa, kde kromě vlků potká čas od času maximálně rusky mluvícího dřevorubce, švédštinu nepotřebuje.

Poprvé si potřebu naučit se alespoň základy švédštiny uvědomila poté, co se jí podařilo převrátit auto na střechu. Policisté, kteří havárii vyšetřovali, ji totiž hodlali nechat převézt na psychiatrické oddělení, když nabyli dojmu, že se domnívá, že byla unesena mimozemšťany, neboť po prožitém šoku se nezmohla na nic jiného než zmíněné „unbekanntes Lebewesen“.

Plnou vahou na ni však tato skutečnost dolehla až v momentě, kdy začala její dcera chodit do školky. Chcete-li totiž ve Švédsku požívat stejných práv jako ostatní, nestačí se jednoduše asimilovat, je potřeba stát se Švédem. Musíte nejen mluvit jako Švéd, ale také myslet.

Takže alou do školy, oni už tam z vás toho Švéda udělají!

Budete se učit švédsky, podrobně se seznámíte s historií i současností země, pochopíte její právní systém a do nejmenších podrobností rozeberete významná díla švédské literatury. Máte na toto studium pět let. To by bylo, aby se vám švédština (a vše s ní spojené) nedostala do hlavy i pod kůži!

A tak se z mé kamarádky stala paní Kaplanová. Po letech za katedrou usedla opět do školní lavice a spolu s ostatními cizinci se vydala zdolat trnitou cestu. Relativně rychle se jí díky spolužákům podařilo oprášit zapomenutou ruštinu, ovšem švédština se jí nejenže nehnala pod kůži, ale i do hlavy se dostávala jen velmi pozvolna. Něco říci se jí sice už dařilo, ale rozumět bylo stále nad její síly.

Postupem času se přece jen naučila ve změti zvuků identifikovat některá švédská slova – ne vždy však zcela správně.

Tak jednoho dne třeba dovedla dcerku do školky a učitelka na ni ve dveřích spustila: „Blabla blabla Springmaske blaba.“  Po chvíli přemýšlení dospěla k závěru, že děti mají ve školce karneval a potřebují skákací masku. Upalovala domů pro masku zajíčka, aby se následně dozvěděla, že springmask je ve švédštině roup dětský, a že se jí učitelka pokoušela upozornit na výskyt onemocnění ve třídě.

Když konečně začalo soustavné vzdělávání přinášet své první plody a poměr mezi blabla a výrazy dávajícími smysl se ve slyšeném projevu obrátil, nabyla dojmu, že ve škole nemusí už dávat takový pozor, a hodiny si zpříjemňovala klábosením s ruským sousedem Koljou. Jednou ji pan učitel vyrušil vprostřed hovoru a zeptal se: „Ty jsi milovala Kolju už dříve?“  Zrudla a ohradila se, že ona ho přece nemiluje.  Na to ji začal nejen učitel, ale i spolužáci přesvědčovat, že přece všichni vědí, že ho miluje. Už chtěla ze třídy utéct, když jí při pohledu na tabuli došlo, že použité sloveso ve švédštině znamená nejen milovat, ale také znát.

Jednou se pro změnu rozčílila na učitele, jak může litovat chlápka, který masturbuje v autobuse. Netušila totiž, že učitelův výrok, který si přeložila jako „Důchodce si v autobuse třásl rukou ptákem,“ ve skutečnosti znamenal „Důchodci se v autobuse třásly ruce.“  V zájmu rozvíjení slovní zásoby tehdy pan učitel použil výraz doslovně přeložitelný jako ptačí ruce, který znamená něco jako ručičky.

Když si v jiné hodině povídali o severním pólu, přišlo jí to natolik nezáživné, že nahlas pronesla hlášku, kterou si během pedagogova výkladu pracně překládala do švédštiny: „Já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím. Když to srovnám třeba s tím výletem na Kokořín… tam byly aspoň ty skály pískovcový, občerstvení… Co je tady? Prd.“  Skutečnost, že zůstala nepochopena, ji sice nepřekvapila, ale trochu se jí dotklo, že nikdo neocenil její snahu o překlad klasického českého díla do švédštiny.

Obdobně dotčena se cítila, když pedagogovi, který jí ukázal obrázek zeleného auta, na otázku „Co si myslíte o tomto autě?“ odpověděla: „Myslím si, že je modré.“ Pedagog totiž její odpověď označil za nesprávnou, protože podle něj nevyjádřila domněnku, ale šlo o hodnocení objektivní skutečnosti. Původně sice měla v úmyslu se hájit, že nemůže jít o objektivní skutečnost, když auto na obrázku je zelené, nakonec se však uchýlila k prostému „Některé věci holt nevysvětlíš!“

Podobnými projevy bavila své spolužáky v podstatě každý den. Tak není divu, že od okamžiku, kdy se při hodině literatury zmínila, že mezi její oblíbené knihy patří „Pan Kaplan má stále třídu rád“, získala přezdívku, které se pravděpodobně do konce studia nezbaví.

Poslední zpráva, kterou jsem od kamarádky dostala, zněla takto:

Zázraky se dějí. Kaplanová udělala test. Asi zabrala moje past. Měli jsme tvořit věty se zadanými slovy v určitém tvaru. Jeden výraz jsem určila, že je sloveso, ale nemohla jsem si vzpomenout na význam, tak jsem utvořila větu: Slyšela jsem pouze kousek tvého sdělení  „…“ V uvozovkách jsem uvedla ono slovo ve tvaru, který byl správně.

A tak má paní Kaplanová stále třídu ráda!