Když já jsem toho ještě tolik slíbil
Znovu upírám zrak k nebi, tím směrem, kde tuším onu hvězdu, která mne místo tebe poslouchá, ale i ona se mi schovala. Najednou se zvedá silný vítr, stejně jako tenkrát.
Včera jsem přála mamince k narozeninám a dnes jsi přeci na řadě ty, vždycky to tak bylo! Je to přesně rok, kdy jsem ti přála. Tvůj hlas zněl jinak než vždycky.
„Tatínku, tobě je špatně, viď!“ ani jsem tu otázku nechtěla vyslovit, ale ten tvůj hlas.
„Je, holčičko, je mi moc špatně,“ slyším ještě dnes tvůj hlas, který poprvé v životě říká slova, která mne zraňují. Jako by sis to uvědomil, pokusil ses o veselejší tón: „To víš, už mi není pětasedmdesát.“
„Tatínku, drž se, zase bude dobře…“ Ale nebylo, druhý den lampa zhasla. Odešel jsi kamsi na druhý břeh a nás jsi tu nechal v slzách. Tvoje malá holčička najednou ze dne na den vyrostla. Ale ona nechtěla vyrůst, chápeš!? I když jí padesátka pomalu klepe na dveře, chtěla být pořád tvojí malou holčičkou.
Když zavřu oči, je mi šest let a jedeme spolu na lanovce na Sněžku. Strašně se bojím, že spadnu, ale držím se tě jako klíště a vím, že ty mne přeci ochráníš. Ochráníš mne, tak jako vždycky předtím a tak, jako vždycky potom. I když tu nejsi, stále na tebe spoléhám…
„Kristíku, co ti říkal dědeček, když jsi s ním naposledy mluvil?“
„Že se mám o tebe a o Julinku postarat.“
Dal jsi mu nesnadný úkol, ale měl bys radost, jak se snaží ho plnit. Ach, tolik bych ti toho chtěla povědět. I proto hledám na nebi tu hvězdu – tvoji hvězdu. Vím, že je tvoje, proto k ní promlouvám, když se nikdo nedívá – to aby nás nikdo nerušil. A možná také, abych nevypadala jako blázen.
„Když já jsem toho ještě tolik slíbil,“ řekls své sestře při posledním rozhovoru s ní. Ba ne, tatínku, tak to není! „Nikdo vám nemůže dát to, co my vám můžeme slíbit,“ říkávals s oblibou. Ale u tebe to bylo přesně naopak – nikdo nám nemohl ani slíbit tolik, kolik jsi nám ty spolu s maminkou dal!
Dal jsi nám spoustu lásky, dostatek síly, dal jsi nám sebedůvěru, ale hlavně jste s maminkou dokázali to, že jsme rodina – opravdová rodina, kde se na sebe navzájem můžeme spolehnout. Rodina, v níž, docházejí-li jednomu síly, přispěchají na pomoc síly jiné. Vychovali jste tři děti a devět vnoučat, a to už je pořádná síla, pokud se tolik lidí spojí dohromady.
Přesně na to myslím, když se zvedne ten ohromný vítr přesně v momentě, když hledám tu tvou hvězdu, abych jí všechno vypověděla. Je to stejné jako před necelým rokem…
…Vracím se od maminky poté, co ty ses vydal na svou poslední cestu. Šílenství je už to, že jsem v takovém stavu sedla vůbec do auta. Ruce se mi klepou, po tvářích mi tečou potoky slz a vlastně vůbec nejsem schopná se soustředit. Do toho všeho se najednou zvedne tak silný vítr, že mým autem začne smýkat z jedné strany silnice na druhou. Co budu dělat? Není kde zastavit… „Maminko, neplač, neboj, jeď pomaličku, a až to půjde, tak zastav. Hlavně neplač!“ ozve se zpoza mne. Vyčerpaná dojedu na první benzinku a tam se sesypu. Nevím, co mám dělat. Najednou mi mé dítě podává telefon s nastaveným vytáčením na mou sestru. „Miládko, prosím, pomoc… Já nevím, co mám dělat…“ Za chvíli už mne na místě vysvobozuje sestra se švagrem, který sedne do našeho vozu a odveze nás domů, aby se pak sám zpátky plahočil autobusem…
Ano, i to je to, co jsi nám dal. Vědomí, že se máme navzájem, že nikdy nezůstaneme na všechno sami. Ani nevím, jestli jsem ti někdy řekla, jak moc tě mám ráda, Vlastně si nejsem jistá, zda jsem ti vůbec někdy řekla, že tě mám ráda. Ale vím, že ty jsi o mé lásce nikdy nepochyboval, stejně jako jsem já nikdy nepochybovala o té tvé!
Vždycky jsi byl plný pozitivní energie, proto snad ani nešlo tě nemilovat. Když se Tě někdo zeptal, jak se máš, vždycky jsi odpovídal „Děkuji, mám se velmi dobře!“ Říkal jsi, že přátele to potěší a nepřátele naštve. A protože jsi neměl nepřátele, dokázal jsi i takovou obyčejnou větou vykouzlit úsměv na mnoha tvářích. Měl ses velmi dobře a my jsme měli to štěstí, že jsme byli u toho.
Tvoje nezměrná láska a péče patřila nám, a to je nejvíc, co jsme mohli od života dostat.
Tvé životní krédo bylo „Drž se rovně a koukej, ať vidíš!“ A my se o to teď všichni moc a moc snažíme.
A ty, maminko, neplač, já také nepláču, já jsem se jen myla.
Smrt je prý součást života
jak jeho hořké vyústění
Celou noc lampa blikotá
ráno pak zhasne
a už není
Namísto lampy slunce svítí
veliké, jasné, pompézní
Se sluncem vyšlo nové žití
Lampa však zhasla
a cosi s ní
Koutková Helena
První láska
Se na to můžu vykašlat, stejně to nikdo neocení, pomyslela si Bětka a s pohledem do slunce, které už začínalo nabírat na síle, zastavila sekačku. Už je zase na všechno sama.
Koutková Helena
Možná jim shořela láska
Stála tam s očima upřenýma k ohni, působila naprosto vyrovnaně. Jakoby se jí to všechno vzrušení kolem absolutně nedotýkalo, jako by ji pohled do plamene uklidňoval. Z její tváře nebylo krom klidu možné vyčíst vůbec nic.
Koutková Helena
Hele, svez mě na tom vozíku
Stává se vám někdy, že máte den, který stojí za starou belu, vy se mračíte, až jste protivní sami sobě, a najednou se stane něco vcelku obyčejného, ale vlastně je to natolik neobyčejné, že se pak nemůžete přestat usmívat?
Koutková Helena
A jak myslíš, že bude tahle nádhera vypadat, až jí bude pětatřicet?
Procházím úzkou uličkou obchodu a snažím se vzpomenout si, pro co že jsem to vlastně přišla, když tu najednou upoutá moji pozornost rytmický klapot podpatků. Zní to, jako by někdo stepoval.
Koutková Helena
Sluší ti to, já bych ti nelhal!
„Sluší ti to, maminko, opravdu ano, ty víš, že já bych ti nelhal! Ale pokud se chystáš mezi lidi, měla by ses připravit na to, že zdaleka ne všichni mají tak vytříbený vkus jako já!“
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Rodinný dům v malebné obci Božanov, pozemek 1000m2
Božanov, okres Náchod
2 790 000 Kč
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1782x