A jak myslíš, že bude tahle nádhera vypadat, až jí bude pětatřicet?

28. 08. 2016 8:00:00
Procházím úzkou uličkou obchodu a snažím se vzpomenout si, pro co že jsem to vlastně přišla, když tu najednou upoutá moji pozornost rytmický klapot podpatků. Zní to, jako by někdo stepoval.

Zadívám se směrem, odkud zvuk přichází, a pokouším se spatřit původce toho klapotu. Marně. Jediné, co vidím, je dáma plnící svůj nákupní vozík různými sladkostmi a svým tělem celou uličku. Je natolik široká, že přes ni nejen nevidím, ale ani kolem ní nemůžu projít, proto trpělivě čekám, až usoudí, že už se do vozíku nic nevejde, a posune se dál.

Klapot neustává, naopak se zrychluje a mírně zesiluje, a já najednou zahlédnu jeho příčinu – jsou to malé krajkové růžové střevíčky na podpatku obuté na ještě menších nožkách, které se pravidelně míhají za onou dámou zleva doprava a zase zpátky. To, že jsou střevíčky minimálně o dvě čísla větší než nožky v nich obuté, nikterak neubírá na ladnosti a preciznosti pohybu jejich majitelky, které právě teď evidentně došla trpělivost.

„Pani, můžeš mi prosím uhnout, já nutně počebuju Toffifee,“ ozve se tenký hlásek a střevíčky na chvíli utichnou.

Pochopitelně, že potřebuje Toffifee, všechny ho potřebujeme. Nutně! Možná ještě o něco nutněji než krásné střevíčky.

„Jsi ňáká drzá, holčičko!“ pronese madam a pokusí se zatarasit průchod uličkou ještě o něco více a vzápětí zděšeně vykřikne: „Ježišmarja, to je ohavnost! Bych chtěla vidět toho blázna, kterej nechá chodit malou holku v takovejch křápech.“

„Sama seš kčáp a můj tatínek není žádnej blázen!“ slyším hlas děvčátka, které, jak se zdá, nemá daleko k pláči. To už ovšem za ženou zahlédnu přicházet muže, který ji minimálně o dvě hlavy převyšuje. „Tak tady toho blázna vidíte, madam! A teď bych vám byl velmi vděčný, pokud byste se pokusila postavit tak, aby kolem vás bylo možné procházet,“ zazní z jeho úst naprosto klidně, ale zároveň natolik razantně, že dáma okamžitě přitlačí své břicho k regálu a nechá projít nejen děvčátko, ale i jeho tatínka. To už si prohlížím malou princezničku v celé její kráse. Ta, jakmile ukořistí svou vytouženou sladkost, se na mne také zadívá a s tázavým pohledem mi nastaví k prohlédnutí svou nožku.

„Krásné střevíčky, také bych takové chtěla,“ usměju se na ni.

„Tvoje jsou taky krásný,“ vrátí mi poklonu malá slečna.

„Já vím, že je na to malá, ale když ona jiné nechce nosit,“ vysvětluje mi téměř omluvně její tatínek.

„No, možná byste jí mohl pořídit trochu menší, ale každopádně jsou moc hezké,“ odpovím a chystám se pokračovat v nákupu, protože si zrovna v té chvíli vzpomenu, co jsem to vlastně chtěla koupit. Ovšem ta malá si chce povídat.

„Máš ráda Toffifee?“ zeptá se mne.

„To miluju!“

„A máš ráda sčevíčky?“

„Ty také miluji!“

„Tati, tahle paní se mi líbí,“ pronese princeznička a pak ukáže na madam Zaberucelouuličku a dodá: „Ne jako tamta,“

„Ty seš ale drzej spratek. A jak myslíš, že bude tahle nádhera vypadat, až jí bude pětatřicet a bude mít dvě děti? To teprve budeš valit voči,“ rozohní se madam, a snad že si v poslední chvíli vzpomene na slušné vychování, si nakonec neodplivne, ač to tak zpočátku vypadalo. No, možná jí jen zaskočila jedovatá slina.

„Tati, to je každá pani ježibaba, když jí je pět čicet?“ zeptá se udiveně slečna s růžovými krajkovými střevíčky.

„Ale ne, některá je princezna,“ usměje se tatínek a spiklenecky na mne mrkne.

„A ty máš děti?“ otočí se ta malá znovu na mne.

„Mám dvě.“

„A tobě je pět čicet?“

„Ne, mně nikdy pět čicet nebude!“ odpovídám s úsměvem.

„To nevadí, mně taky ne. Stejně seš princezna,“ uklidní mne a obrátí se znovu na tatínka.

„Hele, mně se fakt líbí! Mohl by sis ji vzít, prosíííím.“

„Víš, holka, ale princezna patří do paláce a ne do chaloupky na kuří nožce, jako je ta naše,“ odpoví děvčátku tatínek a ta malá nakrčí nespokojeně čelo, chviličku se mi dívá do očí a pak se zeptá, jestli náhodou nemám palác.

„Nemám. Ale víš co, nemusí být každá jen ježibaba nebo princezna, existují také víly. Ty sice nepatří do chaloupky na kuří nožce, ale nepotřebují ani palác. Stačí jim lesní palouček, na kterém protancují střevíčky!“ říkám té malé dohazovačce.

Znovu se na mne usměje, ale vzápětí sklopí koutky a zamračí se.

„Copak? Nelíbil by se ti lesní palouček?“ ptám se.

„Mně jo, ale tatínek na víly nevěží. Žíkal, že jsou jen v pohádkách!“ odpoví mi smutně malá princezna, která by klidně byla vílou, kdyby na ně její tatínek věřil.

Autor: Koutková Helena | neděle 28.8.2016 8:00 | karma článku: 44.21 | přečteno: 13500x

Další články blogera

Koutková Helena

První láska

Se na to můžu vykašlat, stejně to nikdo neocení, pomyslela si Bětka a s pohledem do slunce, které už začínalo nabírat na síle, zastavila sekačku. Už je zase na všechno sama.

18.7.2022 v 8:10 | Karma článku: 24.20 | Přečteno: 668 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 205 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 342 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 98 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.72 | Přečteno: 562 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1764

Jsem extrovertní introvert, který cítí potřebu ventilovat své myšlenky. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...