Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z deníku pomatené učitelky – Nemoc je jen odrazem stavu duše

22. 03. 2016 10:54:05
„Maminko, mě bolí v krku, když kašlu,“ pronesla má dcerka a bylo evidentní, že raději než do školy by, stejně jako já, šla zpátky do postele.

S veškerou mateřskou láskou jsem si dítě posadila na klín, posvítila mu baterkou do krku a vědoma si toho, že fyzické problémy mají většinou příčinu v naší mysli, jsem dceři nekompromisně zakázala kašlat. A světe div se, zabralo to. Tak alou do školy!

To jsem ovšem ještě netušila, že se bacil mezitím přestěhoval na mne. Nebo že by to byla jen ta psychika? Ať tak, či onak, každopádně mi už cestou do práce začíná být velmi nedobře.

Jakmile projdu branou školy, můj stav se ještě výrazně zhorší. Začíná hodina... „Paní, učitelko, těšila jste se na nás?“ zeptá se kdosi. Odpovídám, že pochopitelně, a očkem při tom mrknu na mladíka, který se snaží druhého zatlouct konvičkou do země. „Nečum, brejloune!“ počastuje mne mile onen mladík a vzápětí začne vysvětlovat, že to nepatřilo mně. Pokusím se mu vysvětlit, že pokud chce, aby se k němu lidé chovali slušně, měl by se tak chovat on k nim. Vážně nemám sílu to momentálně více řešit. Snažím se učit. Na tabuli přicvaknu obrázek modrého auta, bílé kočky, hnědého psa a pár dalších různě barevných předmětů a k nim německá slova, z nichž mají žáci skládat věty. To je auto. To auto je modré. Ono jezdí. To je kočka. Ta kočka je bílá. Ona mňouká...

Upírám pozornost k těm několika málo jedincům, kteří jeví o výuku alespoň minimální zájem. V hlavě mi duní, ti, kteří by mne chtěli slyšet, nemají moc šanci. „Buďte zticha, paní učitelka chce učit,“ ozve se kdosi. Usadí ho ovšem hlasité „Drž hubu, kreténe!“ Ke konci hodiny se mne jistá slečna zeptá, co je to ist. „Nešplhej, vole!“ zařve na ni spolužák. „Holkám se vole neříká!“ upozorním mladého muže s vypětím všech sil. „No a co, krávo?“

Zvoní, konečně!

Je mi mdlo a bolí mne doslova celý člověk, už když se jen nadechnu. Pokouším se na sobě aplikovat metodu, která byla v případě dcerky tak účinná, a zakazuji si dýchat. Zdá se, že to zabírá. Ovšem jen do momentu, kdy se při dozoru o velké přestávce sesunu k zemi. Řev, který do té chvíle v mé hlavě působil jako ostré nože, slyším jakoby zpovzdálí. Zmateně se rozhlížím a vidím kolem sebe sedět na zemi několik žáků se starostlivými pohledy. „Je vám dobře, paní učitelko?“ „Co se vám stalo?“ Pokouším se postavit a navrátit svému tělu i mysli ztracenou stabilitu, dokonce se přiměji i k nepatrnému úsměvu. „Je těhotná, určitě je těhotná!“ usnesou se nakonec děti a já oceňuji, že své stárnoucí pomatené pedagožce neupírají právo na sexuální život. Posílena tímto vědomím zvládnu v jakémsi transu odučit další dvě hodiny, načež oznámím vedení školy, že druhý den do práce přijít asi nezvládnu.

Od pátku do neděle se pak poctivě léčím. Popíjím cosi, co by podle názvu mělo kompletně zlikvidovat všechny symptomy chřipky, a z postele se vzdaluji jen na nejnutnější chvíle, při nichž povětšinou objímám záchodovou mísu. Ještě v sobotu večer se horečka pohybuje dost nad 39, všechno mne bolí a s největší pravděpodobností jsem strašně krásná, protože se kolem mne točí celý svět.

V jednu chvíli se probudím a netuším, nejen kde jsem, ale ani kdo jsem. Trvá to možná několik minut, koukám kolem sebe, dokonce vstanu z postele, ale pořád netuším, kdo jsem a co tu pohledávám. Docela psycho! Bloudím po domě, který mi nic nepřipomíná, pod nohama se mi mihne cosi černého a já se snažím přijít na to, co to asi tak může být. Po chvíli narazím na povědomý předmět, který se rozhodnu prozkoumat. Line se z něj známá vůně, která mne vrátí do reality. Aha presovač. A to černé byl kocour. A já jsem já. Uf, to je úleva!

V neděli odpoledne už mi je o poznání lépe, teplota už klesla pod 38, tak se pustím do přípravy prezentace. Stříhám video, vytvářím animace, namlouvám německé výrazy. To by bylo, abych ty duté hlavičky něčím nezaujala! Kdyby nic jiného, to „dun, di, da di, dun di, da di“ se z té písně naučí!

Když večer uložím děti a chystám se uložit sebe, zjišťuji, že jsem patrně v horečnatých stavech vyšívala, neb se mi v posteli zabodla do zadnice jehla. Ale nenacházím dost sil, abych našla to, co jsem vlastně vyšívala. Usínám vysílená a zmatená, ale s přesvědčením, že pozitivními myšlenkami tu zákeřnou chorobu porazím.

Ráno jsem se přeměřila, zjistila jsem, že nohy mne už unesou, a usoudila, že nějakých 37,3 už je tak akorát stav na to, abych se vydala do práce...


Autor: Helena Koutková | úterý 22.3.2016 10:54 | karma článku: 26.99 | přečteno: 1181x

Další články blogera

Helena Koutková

Hele, svez mě na tom vozíku

Stává se vám někdy, že máte den, který stojí za starou belu, vy se mračíte, až jste protivní sami sobě, a najednou se stane něco vcelku obyčejného, ale vlastně je to natolik neobyčejné, že se pak nemůžete přestat usmívat?

13.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 30.29 | Přečteno: 1519 | Diskuse

Helena Koutková

A jak myslíš, že bude tahle nádhera vypadat, až jí bude pětatřicet?

Procházím úzkou uličkou obchodu a snažím se vzpomenout si, pro co že jsem to vlastně přišla, když tu najednou upoutá moji pozornost rytmický klapot podpatků. Zní to, jako by někdo stepoval.

28.8.2016 v 8:00 | Karma článku: 43.98 | Přečteno: 13188 | Diskuse

Helena Koutková

Sluší ti to, já bych ti nelhal!

„Sluší ti to, maminko, opravdu ano, ty víš, že já bych ti nelhal! Ale pokud se chystáš mezi lidi, měla by ses připravit na to, že zdaleka ne všichni mají tak vytříbený vkus jako já!“

25.7.2016 v 11:42 | Karma článku: 29.38 | Přečteno: 1846 | Diskuse

Helena Koutková

A vás to jako nelechtá, maminko?

Prý se na mne ptal Petr, říkala mi mamka, a prý si myslí, že jí určitě něco tajím. Teda Petr si to myslí, ne mamka. Teď mi to došlo, vždyť vy vlastně nevíte, kdo je Petr.

7.4.2016 v 19:02 | Karma článku: 27.30 | Přečteno: 1559 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Chalupský

Nechci jen klikat.

Dnešní počítačové technologie přináší s sebou neskýtané možnosti o kterých se nám ani před 10 lety nesnilo. Co nás čeká za dalších 10 let? Ti zasvěcení to ví, laici jen tuší a JÁ ani nevím, zda se mám těšit či ne.

25.7.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Kalendář Pirelli – bizarní Alenčino (multikulti) panoptikum pro královské rodiny

Nový kalendář opírající se o téma Alenky v říši divů je vskutku divem, panoptikem, bizarností, uměním, ale jen pro odvážné. Co na tom, že Lewis Carrol se možná v hrobě kroutí jak paragraf, neZiskovky a multikultiuralisté zajásají.

25.7.2017 v 14:04 | Karma článku: 20.06 | Přečteno: 357 | Diskuse

Tomáš Gayer

Taková malá země!

Námětem tohoto miniblogu je osud malé země, která si plave v oceánu plném dravých ryb a netuší, že ani rychlejším pohybem ploutví se nemusí dostat do bezpečí....

25.7.2017 v 13:45 | Karma článku: 10.56 | Přečteno: 152 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Důchodové pilíře a narovnané podnikatelské prostředí

EET posloužilo k narovnání podnikatelského prostředí. Restauratéři přestali šidit stát ... a tak museli zdražit. Doputuje do státní kasy více peněz? A bude na důchody?

25.7.2017 v 12:32 | Karma článku: 25.53 | Přečteno: 537 | Diskuse

Daniela Kovářová

Justiční pseudoproblémy se ženami

České soudnictví diskriminuje ženy, prohlásil před několika dny ministr spravedlnosti, když si přečetl Výroční statistickou zprávu české justice za rok 2016.

25.7.2017 v 11:21 | Karma článku: 15.04 | Přečteno: 743 | Diskuse
Počet článků 95 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1752

Jsem extrovertní introvert, který cítí potřebu ventilovat své myšlenky. Působím jako vysokoškolský pedagog.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.