Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neměla byste tolik pít!

18. 01. 2015 13:45:06
Patrně mi dáte za pravdu, že pohled na ženu středního věku válející se na podlaze supermarketu se sukní vyhrnutou tak, že odkrývá i to, co by mělo zůstat skryto, a s lahví rumu v každé ruce není zrovna tím, co by měly spatřit dětské oči. No jo, kdo to ale mohl tušit, když jsme do toho obchodu vcházeli?

Chtěla jsem koupit jen pár věcí, zato objemnějších, vyzbrojila jsem se proto nákupním vozíkem a vyrazila. Děti, které slíbily, že nebudou žadonit, že něco nutně potřebují, se poslušně držely za mnou. Postupně jsem do vozíku naskládala mléko, pečivo a velké balení toaletního papíru. Protože děti nezačaly škemrat ani tehdy, když jsme míjeli sladkosti, přihodila jsem jim za odměnu do vozíku lentilky. Už jsme se chystali k pokladně, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla kočičí žrádlo. Nechtělo se mi znovu se vyhýbat s vozíkem v úzkých uličkách. Zaparkovala jsem jej proto poblíž pokladen, s tím, že děti u něj mají počkat, než se vrátím.

Když jsem se blížila k regálu s kočičími pamlsky, všimla jsem si vedle stojícího reklamního stojanu z tvrdého papírového kartonu, na němž bylo vystaveno asi dvě stě lahví tuzemáku v akci. Zaujalo mne, že ta papírová konstrukce takovou váhu udrží. Mohla bych si večer uvařit grog, napadlo mne při výběru vhodných kapsiček pro naši rozmazlenou šelmu. Zvedla jsem hlavu směrem ke stojanu s alkoholem, abych se podívala, kolik že to ten rum v akci vlastně stojí. Hm, 99, 90,-, asi jednu láhev vezmu, přemýšlím a právě v té chvíli za sebou zaslechnu naši Julinku hlasitě volat o pomoc. Otočím se a vidím Julku, jak stojí na stupátku nákupního vozíku, který se, poháněn Kristíkem, šílenou rychlostí řítí přímo na stojan s vystavenými lihovinami. Je mi jasné, že srážka je již neodvratná!

Během následujících dvou vteřin zpracoval můj mozek tolik informací, že superpočítač by před ním bledl závistí. Odhazuji kapsičky, které jsem držela v ruce, a s šíleným řevem „JÁ-VÁS-PŘE-RA-ZÍM!!“ se vrhám skokem plavmo alespoň částečně zmírnit následky blížící se katastrofy. Mé oči sledují padající láhve a já v duchu počítám.

Tři sta, pět set, osm set, tisíc... Pokouším se zhypnotizovat rozkmitaný stojan, těch dvacet tisíc vážně nemám. Za letu chytám po jedné láhvi do každé ruky, jednu padající lahev zachytil Kristian, jednu Julie. Přesně v momentě, kdy běžný cvrkot v obchodě přehluší mé „ZÍM!“, ozve se také rána, při níž se má páteř důvěrně seznámí s místní dlažbou. Nohama se při tom snažím udržet vozík v poloze, která by zabránila padání dalších lahví, přičemž několik lahví dopadá do vozíku na toaletní papír, tedy do měkkého a poslední dvě na mé břicho (také do měkkého).

Tak tu teď ležím na podlaze supermarketu se sukní vyhrnutou tak, že odkrývá i to, co by mělo zůstat skryto, a s lahví rumu v každé ruce a dalšími dvěma na břiše. Ačkoli se nám podařilo zachránit všechny lahve neporušené, nacházím se ve stavu těsně předinfarktovém. Se zavřenýma očima nadávám jako špaček a představuji si ta dvě neviňátka v drtičce papíru, když tu se nade mnou najednou ozve hlas mého bývalého žáka.

„Neměla byste tolik pít, paní učitelko! Není to pěkný, když se tu takhle za bílýho dne válíte po podlaze s chlastem v ruce!“


Nakonec jsem si v rozčilení ani ten rum nekoupila, tak jsem jim aspoň za trest snědla všechny lentilky.

Autor: Helena Koutková | neděle 18.1.2015 13:45 | karma článku: 34.96 | přečteno: 2568x

Další články blogera

Helena Koutková

Hele, svez mě na tom vozíku

Stává se vám někdy, že máte den, který stojí za starou belu, vy se mračíte, až jste protivní sami sobě, a najednou se stane něco vcelku obyčejného, ale vlastně je to natolik neobyčejné, že se pak nemůžete přestat usmívat?

13.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 30.29 | Přečteno: 1519 | Diskuse

Helena Koutková

A jak myslíš, že bude tahle nádhera vypadat, až jí bude pětatřicet?

Procházím úzkou uličkou obchodu a snažím se vzpomenout si, pro co že jsem to vlastně přišla, když tu najednou upoutá moji pozornost rytmický klapot podpatků. Zní to, jako by někdo stepoval.

28.8.2016 v 8:00 | Karma článku: 43.98 | Přečteno: 13188 | Diskuse

Helena Koutková

Sluší ti to, já bych ti nelhal!

„Sluší ti to, maminko, opravdu ano, ty víš, že já bych ti nelhal! Ale pokud se chystáš mezi lidi, měla by ses připravit na to, že zdaleka ne všichni mají tak vytříbený vkus jako já!“

25.7.2016 v 11:42 | Karma článku: 29.38 | Přečteno: 1846 | Diskuse

Helena Koutková

A vás to jako nelechtá, maminko?

Prý se na mne ptal Petr, říkala mi mamka, a prý si myslí, že jí určitě něco tajím. Teda Petr si to myslí, ne mamka. Teď mi to došlo, vždyť vy vlastně nevíte, kdo je Petr.

7.4.2016 v 19:02 | Karma článku: 27.30 | Přečteno: 1559 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Bylo soužití Židů a Arabů vždycky tak problematické?

Strašné události, ke kterým došlo v posledních dnech v Izraeli , vedou každého slušného člověka, kterému se hnusí násilí, k zamyšlení: Vždycky se muslimové s židy takhle nenáviděli?

25.7.2017 v 8:25 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 459 | Diskuse

Jana Slaninová

Nepřirozené věci: rodičovská práva gayů

Koutkem oka mi zaškubaly diskuze o tom, co je v přírodě a mezi lidmi přirozené či nikoli. Co vlastně my, zplozenci civilizace, víme o přirozenosti?

25.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 763 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Gen. Poslední...a výborný

Gen je jako otisk v kůži navěky, těžko jizvu zamaskujeme. Využijeme-li možnost, i to se trochu dá. Jsou však otisky, které jsou požehnáním a jizva ozdobou. Gen je daný. Anebo vytvořený. Třeba Fero Fenič i Břetislav Rychlík to umí

25.7.2017 v 1:04 | Karma článku: 15.85 | Přečteno: 529 | Diskuse

Ladislav Jílek

Šarbel Machlúf

Většině lidí to jméno asi nic neříká. Je to poustevník, který žil v 19. Století v Libanonu. Je uctíván jako světec a dnes je jeho svátek.

24.7.2017 v 21:30 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 181 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když kluci choděj s klukama a chtěj dítě….

No, když jsem si dneska přečetla titulek, že Ústavní soud dal rodičovská práva gayům, nevylítla jsem vzteky ze židle, protože by mi to bylo stejně houby platný. Jen jsem se přesvědčila v tom,

24.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 42.60 | Přečteno: 4219 | Diskuse
Počet článků 95 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1752

Jsem extrovertní introvert, který cítí potřebu ventilovat své myšlenky. Působím jako vysokoškolský pedagog.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.