Jak je vůbec možné, že má krása nad námi takovou moc, že stojí v popředí našich snů a naší touhy? Co je na fyzické kráse natolik fascinující, že největší světový výrobce kosmetiky má na burze třikrát vyšší hodnotu než General Motors?
Těmto otázkám se věnuje mnoho vědeckých týmů. Na základě výzkumů počítačově sestavují portréty tváří, které lidem obecně připadají krásné. Zkoumají, do jaké míry zde hraje roli symetrie, barva očí, velikost nosu, obočí, či například tvar rtů. Výsledky těchto výzkumů jsou zajisté velice zajímavé a inspirací mohou být především pro estetickou chirurgii, pro kosmetičky či vizážisty.
Čím déle se výsledky těchto výzkumů zabývám, tím naléhavěji si uvědomuji, že se uváděným ideálům krásy ani zdaleka nepodobám. Přemýšlím, zda se mám jít oběsit, či nejlépe hned zítra navštívit některého z plastických chirurgů, aby mi provedl kompletní generálku vizáže. Je mi však jasné, že neučiním ani jedno ze zmíněného. V prvním případě bych tu totiž po sobě zanechala dva malé sirotky (to ať mají raději nedokonalou matku) a v případě druhém by se určitě našel někdo, kdo by mne poslal spíše na kompletní generálku mozku.
Nedávno jsem potkala velice šarmantní dámu, jejíž věk se podle mého odhadu blížil osmdesátce. Měla na sobě elegantní, dokonale padnoucí roláček, kalhoty podle poslední módy, sladěné doplňky, byla decentně nalíčená a velice příjemně se usmívala. Opírala se o hůlku, ale nic jí to neubíralo na jejím šik vzhledu. Se zájmem jsem tu ženu sledovala. Krásně se usmívala, čišela z ní spokojenost a připadala mi krásná, ačkoli její obličej by ve výsledcích zmíněných studií jistě také neobstál. Byla elegantní, udržovaná a hlavně působila šťastně. Ostatně mne napadá, že podle těchto odborných studií by neobstál ani obličej takové krásky, jakou bezesporu je například Julia Roberts.
Řada lidí jistě může namítnout, že hodnocení druhých na základě fyzické krásy je povrchní, ale například při výběru partnera hraje fyzický vzhled svoji roli v podstatě vždy. Kdo tvrdí, že je pro něj důležitá pouze vnitřní krása, buď si nepravdivost svých slov neuvědomuje, nebo je to podle mne jednoduše pokrytec. Pochopitelně pro většinu z nás je pro partnerský vztah nejdůležitější to, jaký je ten druhý uvnitř, ale bez fyzické přitažlivosti takový vztah zpravidla ani nemá šanci vzniknout. Můžeme se určitě zamilovat do člověka, který nám nepřipadá krásný, jen výjimečně jsme však schopni vzplanout láskou k člověku, který nám připadá ošklivý.
V něčem je však i fyzická krása spravedlivá – v individuálnosti jejího vnímání a v tom, že pramení hlavně z krásy vnitřní. A tak ačkoli ideálem krásy je obecně vnímán jedinec s naprosto souměrným obličejem s jemnými rysy, zpravidla nás zaujme obličej, na němž je určitá nedokonalost či nesouměrnost, která jej ozvláštňuje, často dokonce s rysy ostře řezanými. Navíc většina lidí považuje za jeden z hlavních atributů lidské krásy upřímný příjemný úsměv. Tudíž šanci, že potkáme člověka, pro nějž budeme krásní, máme vlastně všichni. Stačí se upřímně usmívat.
Pro to, aby nás okolí vnímalo jako krásné, je tudíž logicky důležitá naše vnitřní spokojenost. Všechno totiž začíná a končí v naší hlavě, nebudeme-li sami se sebou spokojeni, těžko nás okolí bude považovat za krásné. Ovšem taková cesta ke spokojenosti představuje pro každého něco jiného. Někdo jakoby se spokojen sám se sebou už narodil, jiný na sobě neustále vidí nějaké nedostatky. Někdo ze svých nedostatků udělá svou přednost, jiný se s nimi jen naučí žít, někdo se je naučí maskovat a upozorňovat na své přednosti a někdo se s nimi prostě nevyrovná. Nejsem proto v žádném případě odpůrce estetických zásahů, pomůže-li to někomu k vnitřní spokojenosti a nepřehání-li se to, pak proč ne.
Já, ačkoli se nejen neblížím ideálu krásy, ale nepodobám se ani Julii Roberts, se prozatím pokusím stárnout stejně krásně, jako ta žena, o níž jsem se zmiňovala výše. Ale, protože jsem žena malicherná, která se ráda cítí dobře, nevylučuji možnost, že třeba i na mně jednou plastičtí chirurgové vydělají.