Jako kniha rozečtená

Mám v knihovně několik knih, které zkrátka nejsem schopná dočíst. Přesto mne něco nutí se k nim neustále vracet a snažím se jimi prolouskat, abych je pochopila. A stejné je to někdy i s lidmi…

Jsem jako kniha rozečtená,

kterou ti někdo nadělil,

tak trochu pták a trochu žena,

stránky té knihy slepil jíl.

A když tou knihou listovat zkusíš,

chybí v ní sem tam nějaký verš.

Že obsah knihy tak trochu tušíš?

Však co je pravda? A co je lež?

Možná ta kniha černobílá

dál rozečtená zůstane.

Já se v ní ztratím jak malá víla

v krajině sotva poznané.

Snad připadám ti pomatená,

pár hrubých chyb jsi objevil,

verše mé vyzní do ztracena,

i když je křičím ze všech sil.