Už nikdy!

Snad za to mohou ty dlouhé noci, že se stal prosinec měsícem erotiky... Tak také přicházím se svou troškou do mlýna.

Už nikdy!H.K.

Krajinu tisíckrát probádanou

mapuješ něžnými dotyky.

A když ji žádáš, ať je tvou manou,

pevně jí sevřeš kotníky.

Tak jako větru kapička rosy

ona se bez studu tvým dlaním podvolí.

A k tvému úžasu sama tě prosí,

ať rychle okusíš chuť toho údolí.

Těla se protnou, jinak nic není,

čas náhle zpátky ubíhá,

jste jedno tělo, hluční i němí,

i vzduch se v bouři komíhá.

Tak jako ohněm, jenž ničí i hřeje,

ona tvým žárem se spalovat nechává.

Jak struna napnutá celá se chvěje,

oba vás prostoupí ta chvíle těkavá.

Vstřebáváš hudbu rozehranou,

bouře přechází do ticha.

Ty hledíš na ženu milovanou,

však ona ti, zdá se, uniká.

Chceš něco říci, ona tě umlčí,

na tvoje ústa hned svou dlaň pokládá.

Chladně ti pohlédne do očí.

„Už nikdy nemluv!“ požádá.